Zapomenuté heslo
Vložte přihlašovací jméno (e-mail)
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Na přelomu roku 2017 a 2018 jsme se vydali do Ugandy natáčet a fotit hlavně hady!
Nachází se ve východní Africe, mezi Keňou, Tanzánií, Rwandou, Kongem a Jižním Súdánem. Její rozloha činí 241 548 km² a žije zde 40 milionů lidí. Též označována jako "perla Afriky'', díky jejímu tropickému podnebí. Na jihu Ugandy prší celý rok, kdežto na severu se střídá období dešťů a sucha.
Je zde několik Národních parků, které rozhodně stojí za to navštívit.
Asi nejznámějším je NP Queen Elizabeth o rozloze 1.978 km2. Je to krásná rezervace s velkou biodiversitou. Můžete zde najít deštný prales, bažiny, kráterová jezera, savanu a je domovem pro více než 100 druhů savců a 600 druhů ptáků. Je zde velká koncentrace bůvolů, slonů, antilop, kobů, lvů stromových, šimpanzů a dalších primátů.
Dalším krásným Národním parkem je Murchinson Falls. Je největším parkem v Ugandě, o rozloze 3.840 km2. Řeka Nil rozděluje park na dvě části, podél jejích břehů je největší koncentrace zvěře. Po řece je možné podniknout plavbu, když pojedete po řece, dostanete se deltou na jezero Albert, žije tu mnoho krokodýlů, lvi a sloni a je to jeden z mála parků v Ugandě, kde jsou také žirafy. Bůvolů zde žije přes 1.000 kusů. Samozřejmě tu žije také mnoho druhů ptáků, ugandské antilopy kob, levharti, šimpanzi, hyeny, krokodýli.
Za návštěvu určitě stojí i navštívit NP Lake Mburo. Jsou zde savany a odlišná fauna a flóra než v jiných parcích Ugandy. Park je tvořen také jezery s bažinami, bylo zde zaznamenáno 350 druhů ptáků, včetně 60 vodních druhů. Je domovem 60 druhů savců, jako jsou zebry, topi, savanová prasata, bůvoli, antilopy vrané, impaly, levharti, hyeny, šakali a posledních přežívajících kusů antilopy losí v Ugandě. V roce 2015 sem byly přemístěny žirafy z NP Murchinson Falls, kterým se tu náramně daří.
Kidepo Valley National Park o rozloze 1.344 km2 naleznete na druhé straně státu, na hranicích s Jižním Súdánem. Domovem slonů, žiraf, antilop, leopardů, lvů a obrovského stáda bůvolů, zeber a 475 druhů ptactva. V minulosti Kidepo hodně trpělo pytláctvím, na severu pytlačili súdanská vojska osvobozenecké armády. Před dvaceti lety to byla polopoušť, nyní je zde vlhko, díky změnám v podnebí. Tyto změny nejlépe snášejí bůvoli a sloni. Park je spíše podobný keňským parkům. Často jsou zde vidět stáda 4.000 bůvolů a stovky slonů. Kidepo nabízí nejlepší safari v Ugandě.
V neposlední řadě bych rád zmínil i Bwindi Impenetrable Forest National Park. Tento park je opravdovou africkou džunglí. Nachází se na jihozápadě Ugandy a jeho rozloha je 331 km2. Žije zde více než sto dvacet druhů savců včetně horské gorily. Populace horských goril zde pomalu, ale jistě narůstá. V Ugandě žije téměř polovina populace horských goril z celého světa (počet těchto úžasných primátu je kolem 1000 na celém světě). Najdete zde přes 345 druhů ptáků, 14 druhů hadů, 27 druhů obojživelníků, 200 druhů motýlů. Je zde i nejbohatší vegetace z celé země. Bwindi je známý jako neproniknutelný prales s prudkými terény a hustou vegetací. V této oblasti také žije 23 endemických druhů ptáků, které nelze vidět jinde v Africe. Dnešní počty goril se stabilizovaly, ale velmi utrpěly kvůli válce v Kongu a Rwandě.
Na závěř tohoto úvodu bych rád ještě zmínil Národní park Kibale. Tropický deštný prales o rozloze 766 km2 s největší koncentrací primátů na světě. Žije zde 13 druhů primátů, více než 1400 šimpanzů, mnoho druhů hmyzu, ptáků a plazů. V Kibale žijí i pralesní sloni, kobi, lesoni, vodušky, bůvoli, hroši,.. zkrátka je to jedno z nejlepších míst v Africe na pozorování nejen šimpanzů ve volné přírodě.
Na přelomu roku 2017 a 2018 jsme se společně s filmovým studiem Living Zoology (Matěj a Zuzana Dolinajovi) vydali na tzv. "HADÍ SAFARI". Naš hlavní cíl byl prozkoumat co nejvíce lokalit a prostředí s hady. Expedici jsme rozdělili na dvě části.
Na této expedici jsme byli úspěšní. Měli jsme to štěstí a našli jsme všechny cílové druhy. Těmi byly zmije ježatá (Atheris squamigera), zmije gabunská nosorohá (Bitis gabonica rhinoceros), zmije pobřežní (Bitis nasicornis), kobra černá (Naja melanoleuca) a mamba Jamesonova (Dendroaspis jamesoni). Dalšími druhy, které jsme našli byly zmije vlasatá (Atheris hispida), zmije útočná (Bitis arietans), bojga (Toxycodryas purverulenta), vejcožrout africký (Dasypeltis scabra), hodně vzácný druh hada a sice kříženec zmije pobřežní a nosorohé (gabunské), který se nazývá "GABINO". Dále smaragdovka (Philotamnus heterolepidus) a šípovec mozambický (Psammophis mossambicus).
První část jsme věnovali právě natáčením a focením hadům na území Ugandy. Byli jsme hlavně na jihu, kde je prostředí stále zelené. V okolí hlavního města Kampala jsme strávili polovinu expedice. První týden jsme spali na zahradě u našeho lovce hadů, který nás každý den i noc bral do přírody, kde jsme procházeli přírodu křížem krážem. Z prvu to nevypadalo najdějně, protože jsme dlouho nemohli nic najít. Pak se nám poštěstilo a začalo se dařit. Našli jsme hned dvě samice zmije pobřežní, 2 zmije ježaté, jednu kobru čenou a vejcožrouta afrického.
Následoval přesun na další lokalitu, kde na nás čekal další lovec hadů. Ten nám poskytl místo pro stany na jeho dvorku. Zde jsme strávili dalších několik dní. On a jeho 13 letý syn s námi procházel lokality, kde jsme měli tu čest natáčet a fotit zmiji gabunskou, útočnou a vlasatou. Procházíme místa, kde by se měli hadi vyskytovat, když v tom najednou přes cestu "proletí" užovka nazývaná šípovec. Všichni jsme se za ní rozběhli, byla neskutečně rychlá. Zalezl do křoví, kde se nám ho podařilo chytit. Následovalo natáčení a focení. Tento druh hada není jedovatý a tak jsme si dovolili s ním pracovat bez háků a kleští (speciální háky a kleště na odchyt a manipulaci hadů jsou zamozřejmostí každé hadí expedice). Když v tom šípovec Matěje kousl do ruky. Naštěstí se nikomu nic nestalo.
Asi nejsilnějším zážitkem z této části byl odchyt mamby. Při "herpingu" (hledání obojživelníků nebo plazů) koukáme na zem, do listí, na keře i na velké stromy. Ale tato mamba odpočívala asi 10 metů vysoko v korunách keřů. Jelikož větve těchto keřů by neudrželi dospělého člověka, lovec tam poslal svého syna. Ten mambu chytil pomocí kleští a slezl o kousek níž. Zde už čekal jeho otec, který jí pak chytl za hlavou a opatrně slezl dolů. Bohužel jsme měli smůlu a obě mamby, které jsme viděli, byly zakalené.
Jako jeden z poledních hadů, které jsme zde fotili byla zmije vlasatá. Byla to samička, která měla v sobě zadržené jedno neoplozené vejce. Od začátku na ní bylo vidět, že je vyčerpaná a nejspíš by to nepřežila. Jelikož se hadům věnuji už několik let, poznal jsem, že něco není v pořádku. Prohlédl jsem jí a zkusil jí to vajíčko vymačknout. To se mi povedlo a hned bylo vidět jak se zmiji ulevilo. Dostala napít a my si za odměnu udělali pár záběrů a pustili jí na svobodu.
Druhou část expedice jsme věnovali savcům, o tom budu psát v dalším článku.
